Stručná historie

Čelo žíly Vrkoče bylo v polovině 19. století odtěženo v souvislosti se stavbou železniční trati, což pomohlo k odkrytí nejznámější ukázky vějířovitého uspořádání sloupcovité odlučnosti čedičové horniny. V sousedství skalního útvaru je 12 m vysoký vodopád Podlešínského potoka, nejvyšší v Českém středohoří. Podloží v chráněném území je tvořeno santonskými pískovci, které byly v miocénu proraženy čedičovým magmatem. Chladnoucí hornina rozpukala na sloupy. Vlastní těleso Vrkoče utuhlo uvnitř souvrství pískovců v podobě mohutné žíly při postupu ochlazování a tlaků současně z několika stran – odtud vějířovité uspořádání sloupků ovlivněného čediče o průměrech 20 cm. K odkrytí neovulkanitu došlo odstraněním málo pevných sedimentů erozní činností Labe.

Zdroj : https://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3223